Lůžkový hospic
Hospic Chrudim je nemocnice pro pacienty s postupujícím nevyléčitelným, nejčastěji onkologickým onemocněním s prognózou několika týdnů života. Nemocnice pro ty, kteří pro závažnost příznaků nebo chybění rodinného zázemí nemohou být léčeni doma. Spádovou oblastí je především Pardubický kraj.
Pro koho je hospic určen?
Pro pacienty s pokročilým nevyléčitelným onemocněním, kteří se pro závažnost svých příznaků nemohou léčit doma. Nejčastěji se jedná o postupující nádorové onemocnění. Prioritou léčby v hospici je kvalita života, nikoliv jeho prodloužení nebo záchrana za každou cenu.
Na základě čeho mohu být do hospice přijat?
Na základě onemocnění, které je indikací k hospicové péči. Obraťte se proto na svého ošetřujícího lékaře. O vhodnosti pobytu v hospici se můžete poradit v případě akutní situace na lince první pomoci 734 414 418 (sesterna), nebo v pracovní době se sociální pracovnicí 734414435 nebo lékařem hospice 731151538.
Vyplňte prosím online formulář nebo si stahněte (PDF, DOC) a doručte sociální pracovnici, osobně, poštou nebo emailem socialni@hospicchrudim.cz
Jak je to s ubytováním a placením?
Budete ubytováni na jednolůžkovém nebo dvoulůžkovém pokoji, jehož součástí je balkon a sociální zařízení. Pokoj je vybaven skříní na šaty a prádlo, komodou, ledničkou, televizorem a klimatizací. Příspěvek nemocného za pobyt v hospici (nadstandard při ubytování) je 360,- Kč za den. Pokud pobíráte příspěvek na péči, náleží ode dne přijetí hospici. Poplatek za ubytování příbuzného na pokoji pacienta činí 220,- Kč za noc včetně stravy.
Jak je to s návštěvami rodiny v hospici?
Návštěvy jsou bez omezení 24 hodin denně.
Co vzít s sebou?
- Občanský průkaz, průkaz zdravotní pojišťovny
- Doklady o nemoci – lékařské zprávy
- Léky, které v současné době užíváte
- Pomůcky, které používáte – naslouchadlo, brýle, berle, hůl, vozík apod.
- Domácí obuv
- Toaletní potřeby
Žádost k vyplnění a zaslání
Žádost o přijetí do hospice Chrudim (PDF, DOC)
Doručte sociální pracovnici, osobně, poštou nebo emailem socialni@hospicchrudim.cz
Hospic Chrudim – Zásady poskytování zdravotní péče
Základním předpokladem každého zaměstnance v Hospici Chrudim (dále jen Hospic) je odborná způsobilost a morální odpovědnost. Odborná způsobilost má jednoznačná kritéria. Morální odpovědnost je obecný pojem. V konkrétním prostředí Hospice definujeme morální odpovědnost zavazujícími způsoby jednání prostřednictvím následujících interních předpisů, které jsou zásadními a závaznými interními směrnicemi pro všechny zaměstnance.
Vlídné, lidské zacházení s nemocnými a respektování etických norem, které zahrnují i vztahy mezi zaměstnanci, nelze vymáhat žádnými kontrolními mechanismy ani poučováním. Nerespektování těchto pravidel je však považováno vzhledem k charakteru Hospice za hrubé porušení pracovní smlouvy. Hospic zaměstnává jen ty zaměstnance, pro které je dodržování daných etických norem i zásad v poskytování zdravotní péče samozřejmé, a kteří jsou schopni a ochotni dané normy dodržovat.
Stejně jako zaměstnanci i uživatelé služeb jsou těmi, kdo ovlivňují prostředí, v němž je poskytována péče v Hospici. Mohou zaměstnance v jejich péči o nemocné podpořit, nebo jim naopak jejich snahu usilovat o dobro nemocných ztížit. Je v zájmu nemocných i jejich blízkých zabezpečit pro zaměstnance dobré podmínky pro poskytování kvalitní péče všem nemocným. Proto jsou v Hospici Chrudim ustanoveny i vnitřní směrnice pro uživatele služeb Hospice, jejichž dodržování je podmínkou pro pobyt nemocných a jejich blízkých v Hospici.
- Hospicová péče je zaměřená na nemocného, nejen na nemoc. Samozřejmou součástí péče je i pomoc blízkým osobám nemocného, které jsou onemocněním pacienta v Hospici zasaženy.
- Léčbu vede vždy lékař. Je odpovědný i za kompetence, které přenechá zdravotní sestře, a plně odpovídá za výsledek léčby.
- Nemocný má právo spolurozhodovat v léčbě s výjimkou situací, kdy mu jeho duševní porucha, potvrzená psychiatrickým vyšetřením, brání rozpoznat důsledky svého jednání. V tomto případě ze zákona rozhoduje o další léčbě pouze ošetřující lékař, nemá-li nemocný soudně ustanoveného zákonného zástupce. Rodinu nemocného lze přizvat k rozhodování v léčbě se souhlasem nemocného.
- Vrchní sestra řídí, koordinuje, metodicky vede a kontroluje činnost zdravotních sester a ošetřovatelek.
- Zdravotní sestra vede komplexní ošetřovatelskou péči u stabilizovaného pacienta. V případě každé závažnější změny zdravotního stavu informuje ihned lékaře. Sestra se účastní léčebného procesu nejen realizací doporučení daných lékařem, organizací či vlastní ošetřovatelskou péčí a kontinuálním předávání informací o zdravotním stavu nemocného lékařům, ale též jako poradce lékaře – zná nemocného díky neustálému kontaktu s ním často lépe než lékař. Sestra musí být schopna samostatně diagnostikovat symptomy onemocnění, ale není kompetentní samostatně rozhodovat o jejich léčbě.
- Za zdravotní péči je odpovědný ředitel Hospice nebo jím pověřený lékař.
Etický kodex zaměstnanců Hospice Chrudim
- V zorném úhlu lékařů a ostatních zdravotníků jsou kromě onemocnění základní otázky lidské existence, především utrpení a smrti.
- Jednání zaměstnanců sleduje především dobro pacienta, nikoliv stavovské zájmy.
- Každý nemocný je považován za individuální bytost, a proto je nezbytné považovat i jeho onemocnění za jedinečnou situaci a s ohledem na to přistupovat k nemocnému.
- Detailní znalost zdravotníků v oboru paliativní medicíny se doplňuje u všech zaměstnanců o morální odpovědnost, jejíž součástí je úcta k lidské důstojnosti nemocných, spoluzaměstnanců i zaměstnavatele. Šíření nepravdivých zpráv a informací, které poškozují nemocné, spoluzaměstnance i zaměstnavatele a vedou k narušení nebo ztrátě vzájemné důvěry, případně poškozují jméno Hospice, je zásadní překážkou pro setrvání zaměstnance v pracovním poměru v Hospici.
- Povinností zaměstnanců je chránit majetek Hospice a udržovat pořádek na pracovišti. Pokud dojde k požkození nebo znečištění vybavení, nebo pokud zaměstnanec zjistí ztrátu (např. odcizení svítidla…), je nezbytné tuto skutečnost ihned nahlásit vrchní sestře a písemně zaevidovat. Porušování této normy je považováno za závažné porušení pracovní smlouvy.
- V Hospici je plně respektována náboženská svoboda nemocných i zaměstnanců. Křesťanství je v souladu se Zakládací listinou Hospice nepodmíněnou normou umožňující orientaci v otázkách postoje k závažným existenciálním otázkám souvisejících s péčí o umírající. Šíření jakékoliv náboženské víry a náboženského postoje včetně ateizmu je považováno za omezování náboženské svobody, na druhou stranu je součástí léčby i vytváření podmínek k uspokojování náboženských potřeb pacientů a jejich rodin.
Etický kodex pro uživatele služeb Hospice Chrudim
- Hospic Chrudim vznikl na základě dobrovolné aktivity jeho zakladatelů vytvořit důstojné podmínky pro závěr života nemocných s postupujícím onemocněním, především onkologickým, a je nadále odkázán na podporu těch, kteří jeho služby nevyužívají, ale uvědomují si potřebnost hospicové péče. Jako nestátní zařízení Hospic nemá moc ani podmínky postarat o všechny indikované nemocné ve své spádové oblasti. O přijetí nebo propuštění nemocného rozhoduje vedení hospice na základě kritérií, které vycházejí z poslání Hospice a ne z individuálních představ a potřeb současných nebo budoucích uživatelů jeho služeb. Bez udání a vysvětlování důvodů s ohledem na poslání Hospice je proto možné klienta propustit domů nebo přeložit do jiného zařízení. Hospic nemá povinnost zajistit následnou péči, protože jako nestátní zařízení nemá možnost jinému zařízení nařídit přijetí nemocného, např. na oddělení LDN. Je nezbytné, aby uživatelé služeb Hospice tuto skutečnost akceptovali a podřídili vlastní zájmy poslání Hospice.
- Zdravotnický tým v Hospici má v péči ve stejné době přibližně 25-30 nemocných. Většina nemocných vyžaduje náročnou péči, všichni nemocní jsou přijati pro závažné onemocnění. Je v zájmu Hospice spravedlivě rozdělit čas věnovaný jednotlivým nemocným tak, aby každému se dostala potřebná péče v odpovídající kvalitě. Počet zdravotníků v jedné směně je vždy nižší než počet nemocných (přibližně 6-8 zdravotníků ve dne, 3 zdravotníci v noci). I od nemocných a jejich rodin je proto nezbytné vyžadovat solidaritu s ostatními nemocnými a respektovat, že kritériem pro rozhodování zdravotníka v konkrétní situaci, kdy péči vyžaduje současně více nemocných, je závažnost příznaků, nikoliv individuální představy nebo potřeby jednotlivých nemocných. Podobně je tomu při umístění na jedno – nebo dvoulůžkových pokojích – toto rozhodnutí je zcela v kompetenci Hospice.
- Základní podmínkou pro poskytování kvalitních služeb v Hospici je atmosféra vzájemné důvěry. Nedůvěra v Hospic nebo odlišné představy o péči v Hospici a službách jím poskytovanými ze strany nemocných a jejich blízkých jsou důvodem k ukončení pobytu. Nemocní jsou přijímáni do hospice na základě oboustranně svobodného rozhodnutí, a Hospic stejně jako nemocný nebo jeho rodina i v průběhu pobytu má právo se svobodně rozhodovat o pokračování nebo ukončení pobytu. Ani nemocný, ani Hospic nemůže být k pobytu nemocného v Hospici nucen.
- Hospicová péče je v našem zdravotnickém systému hrazena jako péče na LDN. Skutečné náklady za lůžkoden v hospicech vzhledem ke kvalitě péče (především k počtu zaměstnanců) značně převyšují úhradu ze zdravotního pojištění . Příplatek za nadstandard při ubytování, případně příspěvek na péči, poskytovaný pečujícím zdravotníkům Hospice státem (zdaleka ne všem nemocným) pouze zčásti kompenzuje skutečné náklady na péči. Na financování provozu se podílejí i sponzoři a dobrovolníci. Výhrady vůči příplatkům za nadstandard při ubytování nebo zpochybňování nároku Hospice na státní příspěvek na péči s odkazem na finanční situaci uživatele služeb (nízký důchod apod.) proto Hospic nemůže akceptovat, jinak by existenčními problémy ohrozil samotné fungování Hospice.
- Je v zájmu nemocných dbát na prostředí, v němž je poskytována hospicová péče. Uživatelé služby jsou proto povinni stejně jako zaměstnanci udržovat pořádek na pokoji nemocných a chránit majetek Hospice. Jeho poškození nebo znečištění je třeba ihned hlásit vrchní sestře nebo jinému zodpovědnému pracovníkovi, a případnou majetkovou škodu uhradit.
Přínos léčebné rehabilitace v paliativní péči
Spojení léčebné rehabilitace a paliativní péče se může někomu zdát neslučitelné nebo dokonce kontraproduktivní. Nicméně ti, kteří se touto problematikou vážně zabývají, rozpoznali zásadní přínos klíčových prvků z rehabilitace pro paliativní a hospicovou péči již dávno. Paliativní péče je aktivní péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo konečném stadiu. Cílem paliativní péče je zmírnit bolest a další tělesná a duševní strádání a udržet co nejvyšší kvalitu života. Respektuje biopsychosociospirituální jedinečnost každého člověka. Cílem rehabilitace je umožnit lidem se zdravotním postižením dosáhnout a udržet optimální funkční schopnosti fyzické, smyslové, intelektuální, psychologické a sociální. Používá takové prostředky, které jim pomohou dosáhnout nezávislosti a sebeurčení. Jak vidno, rehabilitace i paliativní medicína má velmi široký „záběr“. Společné je jim i komplexní vnímání pacienta a jeho potřeb. Léčebná rehabilitace v současné době patří k jednomu z rychle se rozvíjejících oborů medicíny. Kvůli svému funkčnímu zaměření se však rozvíjí poněkud nesystematicky, což může být způsobeno také tím, že dostatečně neznáme zákonitosti fungování pohybového aparátu člověka. U zrodu moderní rehabilitace nestálo mnoho velkých vědců, ale často nadané sestry, lékaři a fyzioterapeuti, kteří měli soucit se svými nevyléčitelně postiženými pacienty a chtěli jim alespoň ulehčit život.
Hlavní formy rehabilitace
Fyzioterapie (pohybová terapie):
• Analytické rehabilitační metody – pohybová terapie aktivní, pasivní, s dopomocí; trakce; mobilizační a manipulační techniky (uvolnění blokád – na jejich vznik je řada teorií); protažení vazivových struktur, podkoží, kůže; pohybová terapie svalů – posílení, protažení, postizometrická relaxace (PIR), masáž, spray and stretch (aplikace chladu – Kelen s následnou relaxací); ošetření trigger pointů – spoušťových bodů (svalové snopce uvnitř svalů na typických místech u všech lidí podobných, jejich ošetřením mizí obtíže v řetězci).
• Syntetické rehabilitační metody (na neurofyziologickém podkladě) – Vojtova metoda reflexní lokomoce; koncept manželů Bobathových; Kabat – proprioreceptivní neuromuskulární facilitace; senzomotorická facilitace; McKenzie koncept; Bruggerova funkční analýza a terapie.
• Ergoterapie: Jejím cílem je zlepšit samostatnost v běžných životních úkonech.
• Fyzikální terapie (fyziatrie): Využívá převážně empiricky zjištěného působení různých druhů fyzikálních energií a polí na lidský organismus. Její účinek na konkrétního člověka je vždy individuální (UZ, elektroléčba, magnet, přístrojové masáže a trakce či vakuoterapie).
Inaktivita může být škodlivá
Již v roce 1960 John Dietz vymezuje čtyři směry rehabilitace pro pacienty s rakovinou: preventivní, regenerační, podpůrný a paliativní. My se budeme zabývat směrem paliativním a pro naše potřeby se omezíme jen na některé fyzioterapeutické postupy. Primum non nocere – především neškodit – odvěký etický imperativ medicíny. Neškodíme našim pacientům tím, že je v posteli „obracíme“, nebo dokonce z postele „vyháníme“, cvičíme, masírujeme a jinak „tyranizujeme“. Nebylo by jim lépe v klidu a teple pod peřinou s dobrými léky, pohlazením či držením za ruku? Vždyť zdraví jim vrátit nemůžeme! To je určitě pravda, ale rozhodně můžeme zlepšit kvalitu jejich života a o tu jde především. Yoshioka (1994) prokázal spokojenost s rehabilitačními procedurami v hospici jak pacientů, tak u jejich rodin. Za užitečnou považuje rehabilitaci 70 % hospicových pacientů, 60 % za velmi efektivní. Příliš protektivní ošetřování vede ke snížení kondice kardiovaskulárního i pohybového aparátu. Inaktivita vede k chronické bolesti kvůli zatuhlosti kloubů a svalů, zpomaluje střevní pasáž a redukuje plicní ventilaci, prohlubuje únavu. Nezanedbatelný je vliv rehabilitace na psychiku a sociální potřeby pacienta. Podtrženo sečteno: vynecháním rehabilitace pacientům škodíme. Uvězníme je v jejich bolestivém těle. Nemoc, kterou tím vyvoláme, má v anglosaské literatuře i svůj název: PIP – pyjama induced paralysis. Na pohybovém aparátu „vytváříme“ bolestivé kontraktury. Zatuhlost šíje omezuje pohyb hlavy se všemi důsledky pro komfort pacienta. Omezení pohybu v ramenním pletenci a flekční kontraktury loktů mají negativní vliv na sebeobsluhu. Na dolních končetinách „vyrábíme“ flekční kontraktury v kyčelním a kolenním kloubu, znemožňující vertikalizaci, nebo naopak extenční kontraktury bránící pohodlnému sezení se svěšenými končetinami. Pravidelné je ireverzibilní zatuhnutí hlezenních kloubů v plantární flexi. Přisuzuje se mylně zkrácení Achillovy šlachy. Šlacha jako nekontraktilní struktura se významně zkrátit nemůže, zkracuje se lýtkový sval. Zásadní problém je však se zúžením vidlice hlezenního kloubu kolem užší zadní části kladky talu při plantární flexi. Při pokusu o extenzi se přední širší část talu do hlezenné vidlice „nevejde“. A to je jen několik příkladů. Časná a dobře cílená rehabilitace efektivně předchází funkčním zhoršením, a to s minimálním rizikem. Stále však musíme mít na paměti, že naši pacienti jsou těžce nemocní, jejich metabolismus nefunguje správně, a proto indikace k rehabilitaci musí být uvážená a velmi citlivá.
Rehabilitace může být odpovědí na některé potřeby našich pacientů, jako jsou:
– sociální kontakt,
– analgetický efekt,
– pozitivní efekt na kardiovaskulární aparát, plicní ventilaci, metabolismus, spánek, gastrointestinální trakt (10 minut rehabilitace denně signifikantně zlepší apetit a mírní zácpu).
– zlepšení sebeobsluhy, zlepšení psychického stavu, sebevědomí,
– pozitivní efekt na pohybový aparát. Zlepšení výživy kloubních chrupavek a kloubních pouzder, prevence kontraktur, snížení bolesti kloubů a svalů,
– zlepšení vitality kůže a prevence dekubitů,
– zlepšení vitality, pohyblivosti a komfortu končetiny při redukci lymfedému (oteklá končetina je těžká).
Nastává ale praktický problém. Jak a kdo rehabilitaci zajistí? Jaké prostředky a kdy použít? Rehabilitačních profesionálů je nedostatek a finančních prostředků na jejich zaplacení ještě méně. Zásadní podmínkou je přesto profesionalita. Kompetence k indikaci a provádění rehabilitace jsou stanoveny zdravotními zákony a vyhláškami. Léčebnou rehabilitaci vždy indikuje lékař po zhodnocení celkového zdravotního stavu a pečlivém vyšetření pacienta. Vždy musí být „ušita na míru“ danému pacientovi v daný okamžik, neboť zdravotní stav se může měnit velmi rychle. Zcela zásadní je postoj pacienta, který musíme respektovat. Vlastní rehabilitaci provádí erudovaný rehabilitační pracovník, vybrané úkony pak může provádět pod jeho dozorem vyškolený ošetřovatel, pracovník v sociálních službách nebo rodinný příslušník.
Vybraná jednoduchá cvičení, měkké techniky a polohování
Polohování. K zajištění kýžené polohy se nám osvědčily vaky plněné polystyrenovými kuličkami.
Poloha na zádech – supinační: (při zahlenění či zvýšeném interkraniálním tlaku zvýšení horní poloviny těla). Podle potřeby podkládáme kruhem hýždě ke snížení tlaku na křížovou oblast a podložením bérců odlehčíme paty. Je možno doplnit oporu plosek nohou k zajištění neutrálního postavení v hleznu.
Sed: Pacienta můžeme zapolohovat nastavením jednotlivých segmentů polohovacího lůžka. Při sezení se svěšenými končetinami zajistíme oporu zad případně paží. S výhodou lze využít např. trampskou sedačku. Rozloženou ji podsuneme pod ležícího pacienta a otočíme i s ním o 90°. Po posazení zajistíme bočními popruhy požadovaný úhel sklonu zad. Sedačka umožňuje i kývavý pohyb jako v houpacím křesle. Sedí-li pacient se svěšenými končetinami, musíme vždy zajistit oporu nohou na podložce, buď nastavením výšky lůžka nebo podložním blokem.
Poloha pronační – na boku: Postavení na boku 90°. Stabilita je zajištěna pokrčením a podložením dolních končetin. Je třeba opatrně uložit rameno, na kterém pacient leží. Tlak na rameno je někdy vnímán negativně a je limitujícím pro využití této polohy. Osvědčila se při zahlenění pacienta.
Poloha semipronační – polobok: Postavení trupu se sklonem cca 30° k podložce. Dochází k odlehčení kosti křížové i oblasti velkého chocholíku. Je nutné ošetřit tlak na sebe naléhajících dolních končetin vložením polohovacího vaku.
Pozn.: Zapolohování na boku výrazně anemizuje zatíženou oblast, postavení na poloboku ponechává částečnou perfuzi měkkých tkání. Byl prokázán statisticky významný efekt nočního polohování po 3 hodinách na polobok (30° tilt) proti polohování po 6 hodinách na bok (90° tilt). Bohužel srovnání se stejným časovým intervalem obou poloh není. (5)
Polohu na břiše neužíváme.
Vybraná jednoduchá cvičení a měkké techniky:
Veškerá cvičení současně s dýcháním – pomalu, nádech facilituje, výdech relaxuje, masáž s emulzí, nesnese-li masáž, pak míčkování. Na končetinách masáž od periferie k centru, cvičení od centra k periferii. U kardiaků a pacientů s centrálními parézami masírujeme od centra k periferii.
Dolní končetiny:
mobilizace prstů nohou, vějíř oběma směry, vytření plosky nohy pěstí
hadovitá masáž lýtka – mobilizace čéšky – hadovitá masáž stehna
rozcvičení kyčlí: flexe, rotace, dukce, kruhy
rozcvičení kolene: flexe, extenze, aktivní extenze přes podloženou ruku
rozcvičení hlezna: celou rukou na plosku, patu držíme v dlani, protažení lýtka a extenze v hlezenném kloubu, kroužky nohou – tarsální klouby
aktivně: pěst nebo míč mezi kolena a zvedání pánve
aktivně: kdo svede aktivně: kroužky nohou, elevace natažené končetiny nebo alespoň
ohýbání a sunutí po podložce, pokrčená kolena a sklápění do stran, „šlapání na kole“ a všechny cviky, které byly prováděny pasivně
Horní končetiny:
mobilizace prstů po jednom a pak všechny, vějíř ruky oběma směry, mobilizace zápěstí (zaklesnout prsty vlastní ruky – extenze, flexe, dukce a kroužky)
hadovitá masáž celé paže
cvičení lokte: flexe, extenze a rotace předloktí
založené ruce v předpažení – rotace do stran, extenze, flexe a kroužky (dýchat!)
Vertikalizace
do sedu případně stoje.
Manuální techniky – záda – vsedě:
masáž -hadovitě trapézy
masáž – palci parevertebráně od kříže k týlní krajině, horní část hýždových svalů, kolem lopatky, vyvarovat se většího tlak v oblasti ledvin, je možno použít některých pomůcek – míčkování, nebo „chobotnice“ kterou můžeme poučit i přes oblečení
Motomed:
Přistroj pro cvičení horních i dolních končetin. Lze nastavit rychlost pohybu, čas, míru dopomoci nebo cvičení i proti nastavitelnému odporu. Přístroj má i antispastický program, který počítá s měnícím se svalovým odporem během pohybu u spastických paréz. I přes moji počáteční nedůvěru musím potvrdit, že je přínosem a některými pacienty dokonce velmi oblíben. Jsou i motomedy, které lze sklopit nad lůžko a cvičit tak dolní končetiny u ležících paraplegických pacientů ( např. nestabilní patologické zlomeniny obratlů znemožňující sezení).
Co říci na závěr. Toto jednoduché sdělení berte jen jako námět k zamyšlení nad úlohou rehabilitace v paliativní péči. Pokud nabudete přesvědčení, že některé prvky z rehabilitace mohou být pro vaše pacienty prospěšné, neváhejte se obrátit na rehabilitační profesionály, které máte ve své blízkosti a spolu s nimi hledejte pomoc pro pacienty, o které pečujete. Paliativní medicína je obor týmový a interdisciplinární. Netřeba vymýšlet, co je vymyšlené, ale je dobré přizvat odborníky, kteří mají k dané problematice co říci.
Literatura:
- Sláma O., Kabelka L., Vorlíček J. et al. – Paliativní medicina pro praxi , Praha: Galén, 2007
- www: vho.int – volný překlad definice WHO
- Doyle D., Hanks G., Cherny N., at al. – Oxford textbook of palliative medicine, Oxford: Oxford University Press, 2005
- Kolář P.,at al. – Rehabilitace v klinické praxi, Praha: Galén 2012
- www: Nursing Times .net: Repositioning older people every three hours reduces pressure ulcers. June 2011