Naše služby

Základním předpokladem každého zaměstnance v Hospici Chrudim (dále jen Hospic) je odborná způsobilost a morální odpovědnost. Odborná způsobilost má jednoznačná kritéria. Morální odpovědnost je obecný pojem. V konkrétním prostředí Hospice definujeme morální odpovědnost zavazujícími způsoby jednání prostřednictvím následujících interních předpisů, které jsou zásadními a závaznými interními směrnicemi pro všechny zaměstnance.

Vlídné, lidské zacházení s nemocnými a respektování etických norem, které zahrnují i vztahy mezi zaměstnanci, nelze vymáhat žádnými kontrolními mechanismy ani poučováním. Nerespektování těchto pravidel je však považováno vzhledem k charakteru Hospice za hrubé porušení pracovní smlouvy. Hospic zaměstnává jen ty zaměstnance, pro které je dodržování daných etických norem i zásad v poskytování zdravotní péče samozřejmé, a kteří jsou schopni a ochotni dané normy dodržovat.

Stejně jako zaměstnanci i uživatelé služeb jsou těmi, kdo ovlivňují prostředí, v němž je poskytována péče v Hospici. Mohou zaměstnance v jejich péči o nemocné podpořit, nebo jim naopak jejich snahu usilovat o dobro nemocných ztížit. Je v zájmu nemocných i jejich blízkých zabezpečit pro zaměstnance dobré podmínky pro poskytování kvalitní péče všem nemocným. Proto jsou v Hospici Chrudim ustanoveny i vnitřní směrnice pro uživatele služeb Hospice, jejichž dodržování je podmínkou pro pobyt nemocných a jejich blízkých v Hospici.

• Hospicová péče je zaměřená na nemocného, nejen na nemoc. Samozřejmou součástí péče je i pomoc blízkým osobám nemocného, které jsou onemocněním pacienta v Hospici zasaženy.
• Léčbu vede vždy lékař. Je odpovědný i za kompetence, které přenechá zdravotní sestře, a plně odpovídá za výsledek léčby.
• Nemocný má právo spolurozhodovat v léčbě s výjimkou situací, kdy mu jeho duševní porucha, potvrzená psychiatrickým vyšetřením, brání rozpoznat důsledky svého jednání. V tomto případě ze zákona rozhoduje o další léčbě pouze ošetřující lékař, nemá-li nemocný soudně ustanoveného zákonného zástupce. Rodinu nemocného lze přizvat k rozhodování v léčbě se souhlasem nemocného.

• Vrchní sestra řídí, koordinuje, metodicky vede a kontroluje činnost zdravotních sester a ošetřovatelek.
• Zdravotní sestra vede komplexní ošetřovatelskou péči u stabilizovaného pacienta. V případě každé závažnější změny zdravotního stavu informuje ihned lékaře. Sestra se účastní léčebného procesu nejen realizací doporučení daných lékařem, organizací či vlastní ošetřovatelskou péčí a kontinuálním předávání informací o zdravotním stavu nemocného lékařům, ale též jako poradce lékaře – zná nemocného díky neustálému kontaktu s ním často lépe než lékař. Sestra musí být schopna samostatně diagnostikovat symptomy onemocnění, ale není kompetentní samostatně rozhodovat o jejich léčbě.
• Za zdravotní péči je odpovědný ředitel Hospice nebo jím pověřený lékař.

• V zorném úhlu lékařů a ostatních zdravotníků jsou kromě onemocnění základní otázky lidské existence, především utrpení a smrti.
• Jednání zaměstnanců sleduje především dobro pacienta, nikoliv stavovské zájmy.
• Každý nemocný je považován za individuální bytost, a proto je nezbytné považovat i jeho onemocnění za jedinečnou situaci a s ohledem na to přistupovat k nemocnému.

• Detailní znalost zdravotníků v  oboru paliativní medicíny se doplňuje u všech zaměstnanců o morální odpovědnost, jejíž součástí je úcta k lidské důstojnosti nemocných, spoluzaměstnanců i zaměstnavatele. Šíření nepravdivých zpráv a informací, které poškozují nemocné, spoluzaměstnance i zaměstnavatele a vedou k narušení nebo ztrátě vzájemné důvěry, případně poškozují jméno Hospice, je zásadní překážkou pro setrvání zaměstnance v pracovním poměru v Hospici.
• Povinností zaměstnanců je chránit majetek Hospice a udržovat pořádek na pracovišti. Pokud dojde k požkození nebo znečištění vybavení, nebo pokud zaměstnanec zjistí ztrátu (např. odcizení svítidla…), je nezbytné tuto skutečnost ihned nahlásit vrchní sestře a písemně zaevidovat. Porušování této normy je považováno za závažné porušení pracovní smlouvy.

• V Hospici je plně respektována náboženská svoboda nemocných i zaměstnanců. Křesťanství je v souladu se Zakládací listinou Hospice nepodmíněnou normou umožňující orientaci v otázkách postoje k závažným existenciálním otázkám souvisejících s péčí o umírající. Šíření jakékoliv náboženské víry a náboženského postoje včetně ateizmu je považováno za omezování náboženské svobody, na druhou stranu je součástí léčby i vytváření podmínek k uspokojování náboženských potřeb pacientů a jejich rodin.

• Hospic Chrudim vznikl na základě dobrovolné aktivity jeho zakladatelů vytvořit důstojné podmínky pro závěr života nemocných s postupujícím onemocněním, především onkologickým, a je nadále odkázán na podporu těch, kteří jeho služby nevyužívají, ale uvědomují si potřebnost hospicové péče. Jako nestátní zařízení Hospic nemá moc ani podmínky postarat o všechny indikované nemocné ve své spádové oblasti. O přijetí nebo propuštění nemocného rozhoduje vedení hospice na základě kritérií, které vycházejí z poslání Hospice a ne z individuálních představ a potřeb současných nebo budoucích uživatelů jeho služeb. Bez udání a vysvětlování důvodů s ohledem na poslání Hospice je proto možné klienta propustit domů nebo přeložit do jiného zařízení. Hospic nemá povinnost zajistit následnou péči, protože jako nestátní zařízení nemá možnost jinému zařízení nařídit přijetí nemocného, např. na oddělení LDN. Je nezbytné, aby uživatelé služeb Hospice tuto skutečnost akceptovali a podřídili vlastní zájmy poslání Hospice.

• Zdravotnický tým v Hospici má v péči ve stejné době přibližně 25-30 nemocných. Většina nemocných vyžaduje náročnou péči, všichni nemocní jsou přijati pro závažné onemocnění. Je v zájmu Hospice spravedlivě rozdělit čas věnovaný jednotlivým nemocným tak, aby každému se dostala potřebná péče v odpovídající kvalitě. Počet zdravotníků v jedné směně je vždy nižší než počet nemocných (přibližně 6-8 zdravotníků ve dne, 3 zdravotníci v noci). I od nemocných a jejich rodin je proto nezbytné vyžadovat solidaritu s ostatními nemocnými a respektovat, že kritériem pro rozhodování zdravotníka v konkrétní situaci, kdy péči vyžaduje současně více nemocných, je závažnost příznaků, nikoliv individuální představy nebo potřeby jednotlivých nemocných. Podobně je tomu při umístění na jedno – nebo dvoulůžkových pokojích – toto rozhodnutí je zcela v kompetenci Hospice.
• Základní podmínkou pro poskytování kvalitních služeb v Hospici je atmosféra vzájemné důvěry. Nedůvěra v Hospic nebo odlišné představy o péči v Hospici a službách jím poskytovanými ze strany nemocných a jejich blízkých jsou důvodem k ukončení pobytu. Nemocní jsou přijímáni do hospice na základě oboustranně svobodného rozhodnutí, a Hospic stejně jako nemocný nebo jeho rodina i v průběhu pobytu má právo se svobodně rozhodovat o pokračování nebo ukončení pobytu. Ani nemocný, ani Hospic nemůže být k pobytu nemocného v Hospici nucen.

• Hospicová péče je v našem zdravotnickém systému hrazena jako péče na LDN. Skutečné náklady za lůžkoden v hospicech vzhledem ke kvalitě péče (především k počtu zaměstnanců) značně převyšují úhradu ze zdravotního pojištění . Příplatek za nadstandard při ubytování, případně příspěvek na péči, poskytovaný pečujícím zdravotníkům Hospice státem (zdaleka ne všem nemocným) pouze zčásti kompenzuje skutečné náklady na péči. Na financování provozu se podílejí i sponzoři a dobrovolníci. Výhrady vůči příplatkům za nadstandard při ubytování nebo zpochybňování nároku Hospice na státní příspěvek na péči s odkazem na finanční situaci uživatele služeb (nízký důchod apod.) proto Hospic nemůže akceptovat, jinak by existenčními problémy ohrozil samotné fungování Hospice.
• Je v zájmu nemocných dbát na prostředí, v němž je poskytována hospicová péče. Uživatelé služby jsou proto povinni stejně jako zaměstnanci udržovat pořádek na pokoji nemocných a chránit majetek Hospice. Jeho poškození nebo znečištění je třeba ihned hlásit vrchní sestře nebo jinému zodpovědnému pracovníkovi, a případnou majetkovou škodu uhradit